6.2 Lekce 2: Investice z regenerativní mysli

Myšlenka dopadové investice, jejímž cílem je využít finanční bohatství jako prostředek k dosažení zlepšení ve světě, je ta, kterou banky, instituce, korporace a lidé stále více přijímají. Investoři s dopadem obvykle investují do projektů nebo společností, o kterých se domnívají, že mohou mít pákový dopad na konkrétní potřebu, jako je obnova životního prostředí, zmírnění chudoby nebo snížení atmosférického uhlíku. Tato strategie se liší od tradiční filantropie, protože jejím cílem je vydělat peníze. Dopadoví investoři se domnívají, že je to nejlepší způsob, jak podpořit iniciativu a podnikatelského ducha a zároveň zajistit, aby bylo k dispozici financování pro více investic.

Impact investování se zrodilo z upřímné touhy změnit svět a přinést významnou transformaci toho, jak lidé na planetě žijí. Obecně řečeno, má za cíl buď zmírnit sociálně-ekologické škody (s využitím paradigmatu zástavy zatčení), nebo posunout lidské i přírodní systémy.

Chceme představit alternativní strategii pro dopadové investování, která je založena na regenerativním paradigmatu a jejím cílem je jít nad rámec drobných úprav k aktualizaci celých systémů.

Posun paradigmatu na úroveň regenerace znamená mnohem víc než jen jednoduché přizpůsobení přístupu investora. V podstatě vyžaduje změnu ve způsobu, jakým jednotlivci vnímají a chápou svou interakci s vnějším prostředím. Protože regenerace vyžaduje, aby lidé investovali sebe i svůj materiální majetek, vyžaduje také změnu aspirace a směřování k investiční aktivitě. Společně to znamená, že to vyžaduje vytvoření regenerační mysli.

Termín „mysl“ se vztahuje na všechny vědomé a nevědomé mentální aktivity a procesy, jako jsou emoce, zvyk, uvažování, smyslové vnímání a tak dále. Regenerace je proces čerpání podstaty něčeho a umožnění tomu, aby se vyvíjelo, aby se to mohlo projevit novým způsobem a přidat novou hodnotu do nového prostředí. Když regenerační mysl vidí vnitřní úplnost, působnost a potenciál v živých jevech, aktivně se zapojuje do své vrozené schopnosti regenerace.

Majitelé společností a podnikatelé, kteří hledají způsoby, jak posílit své pozitivní dopady na sociální a ekologické systémy. Téměř vždy projevují upřímnou touhu udělat svět lepším místem: „Chceme něco změnit,“ prohlašují. Těmto ušlechtilým záměrům však jen zřídka odpovídají znalosti a postupy natolik sofistikované, aby přinesly trvalou změnu. To je typický případ, protože touha konat dobro je zakotvena v zastaralém paradigmatu která má antropocentrický pohled na vesmír. Ti, kteří chtějí zlepšit svět, budou přirozeně definovat a pracovat na tom, co považují za správné a dobré. Stejné obavy se objevují v souvislosti s investicemi, u kterých se nedávno změnila jejich definice. Například je stále jasnější, že tato fráze nemusí odkazovat pouze na tradiční finanční nástroje, které nabízejí příslib finanční návratnosti. Navíc výraz „investice“ lze použít k popisu závazku (nebo „samoinvestice“), který zahrnuje něco jiného než peníze, s nadějí na pozitivní výsledky.

Dopadové investování se na druhé straně soustředí na to, aby bylo možné provést aktualizaci celých systémů. Proces, jehož prostřednictvím se vrozený potenciál systému projevuje nebo stává skutečným, se nazývá aktualizace. V důsledku toho lze odvodit, že snaha o dopad je regenerativní, pokud má za následek systémové změny nebo evoluční procesy, které odhalují nový potenciál pro systém jako celek. To je velmi odlišné od posuzování důsledků ve smyslu změn v požadované, ale omezené metrice, jako je počet jedinců bez domova, kteří získali bydlení.

Pro předefinování dopadu z hlediska aktualizace systémů je nutná jiná investiční orientace. Pro začátek je třeba porozumět tomu, jak jsou systémy vzájemně vrstveny, a dívat se na systémy jako na celky, nikoli na kousky. Navíc to začíná povahou systému a ptá se, jak se bude vyvíjet, spíše než tím, co bychom na něm chtěli změnit.

Při pohledu z regenerativní perspektivy se investice již nepovažují za něco, co se přináší, aby přineslo změnu (paradigma konat dobro), ale spíše jako něco, co systém volá, aby usnadnil svůj vlastní vývoj (paradigma regenerace života). mimo konvenční chápání a přijímanou praxi je nezbytné, aby se rozvinulo myšlení, které je skutečně nové, aby bylo možné uskutečnit objevy vyššího řádu pro život na Zemi. K tomu je třeba mít pochopení základních pohybů a energií, které slouží jako základ pro inovativní taktiky, které umožňují systémům změnit se na vyšší stupeň vyjádření a realizovat svůj vlastní potenciál.

Mysl regenerativního investora musí být také regenerační. K tomu je třeba být připraven jít za hranice vzdělání a zkušeností, aby porozuměl prostředí a interagoval s ním novými způsoby. To je zdlouhavý a obtížný postup. Opustit své jistoty a věci, které historicky fungovaly, totiž není nikdy snadný úkol. Ale v tomto klíčovém období historie je tento druh korekce kurzu vyžadován. Následující rámec poskytuje přehled o rozsahu procesu rozvoje nových perspektiv, které umožňují identifikovat a realizovat vlastní potenciál živých systémů.

• Fráze „spojení esence k esenci“ popisuje mentalitu, kterou si člověk musí osvojit: takovou, která uznává a respektuje jedinečné kvality a nevyužitý potenciál každého živého systému. Pokud máme přejít od jednání k práci s přírodními systémy, surovinami, místními kulturami a lidmi, které naše investice a podniky ovlivňují, musíme se k nim naučit mít vztah jako k autonomním bytostem.
• Termín „evoluce systémů“ odkazuje na schopnost vidět svět procesů, dynamiky a toku, ve kterém se život rozvíjí do plného potenciálu a stává se bohatším, strukturovanějším a komplikovanějším. To platí pro evoluci ekonomik, zvířat a ekosystémů i společností a vyžaduje to přijmout nejednoznačnost a nejistotu jako stavební kameny původních nápadů.
• Myšlení živých systémů je proces, jehož prostřednictvím může mysl modelovat své jednání podle toho, jak fungují živé systémy. Například teorie živých systémů klade větší důraz na celky než na fragmenty, na potenciál než na realitu, na podstatu než na obecné kategorie a tak dále.
• Samořídící a sebeurčující systémy musí být schopny se samy řídit a rozhodovat samy za sebe. To je zásadní pro posun vztahů s biologickými systémy z extrakčních nebo autoritářských na regenerativní. Na regenerační úrovni se investice vždy zaměřují na zvýšení schopnosti komunit, jednotlivců a ekosystémů úspěšně utvářet svou vlastní budoucnost. V tomto případě jsou podniky a investoři náležitě považováni za spojence, nikoli za predátory.
• Schopnost sledovat své vlastní myšlenky a určit, které paradigma je ovlivňuje, se nazývá úrovně rozlišování. Protože vzhledem k zakořeněným zvykům a sociálním omezením je práce na regenerační úrovni bez této dovednosti nemožná. Místo toho se člověk automaticky posune k nižšímu řádu paradigmatu.