4.1.3 Konat dobro

Zatýkací porucha, která zaměřuje své úsilí na to, aby byl svět méně špatný, ukládá libovolný strop, který paradigma konat dobro odstraňuje. Konání dobra však také přináší své vlastní nepředvídatelné špatné účinky při honbě za éterickými ideály. Altruismus, touha udělat svět lepším tím, že jej nasměrujeme k ideálnímu vzoru, se objeví, když se člověk přepne na hledání smyslu života na této úrovni. Člověk se snaží napodobit inspirativní nebo aspirační model, který je často reprezentován souborem přesvědčení a principů, životem vzoru nebo učením komunity. Zaměření člověka se přesouvá od problémů, které je třeba vyřešit, k příležitostem, které je třeba prozkoumat, pryč od toho, co chce zastavit, a směrem k položkám, které chce propagovat nebo vytvořit.

Několik charitativních nadací, náboženských komunit a ekologických a sociálních hnutí se řídí paradigmatem dobra. I v mezinárodní politice je to vidět. V rámci většího programu pomoci pro poválečnou Evropu se například USA rozhodly změnit svou politiku a zapojit se do oživení německé ekonomiky po druhé světové válce. Marshallův plán, jak se stal známým, podporoval lukrativní aliance, která byla mírová a měla dlouhodobý stabilizační účinek na svět. Posílila také pozici USA jako morálně čestného hráče v mezinárodních záležitostech.

Tato strategie byla odlišná od taktiky zadržování používané po modernějších válkách a od zahraniční pomoci určené k řešení naléhavých potřeb a problémů oblastí, které zažívají konflikty nebo přírodní katastrofy. Marshallův plán poskytl finanční prostředky na rozvoj základní infrastruktury se zaměřením na zvýšení potenciálu zemí produkovat vlastní prosperitu. Strategie byla chybná v designu a provedení, ale byla pozoruhodná svou oddaností růstu nových schopností.

Na rozdíl od neustálého úsilí ovládat nepořádek, který obvykle vyčerpává energii, touha konat dobro může ve skutečnosti vytvářet moc. Skutečnost, že většina národních výdajů v zámoří, včetně podpory pro armádu, je věnována na potlačení nepokojů, je jedním z důvodů, proč bylo historicky jednoduché vydělávat na izolacionistickém instinktu v americké politice. Lidé jsou oprávněně unaveni nekonečným, neplodným úsilím, které je nutné k nasycení a řízení světa. Lákavou možností, kterou poskytuje paradigma konat dobro, je podpora sociálního a ekonomického rozvoje suverénních fungujících států. 

Paradigma dobra má však také nebezpečný stín. Dobrodruh nebo ten, kdo si vybírá, jaké dobro bude konat, je implicitně obsažen v paradigmatu dobra. Co si jeden člověk myslí být dobrý nemusí být nutně považován za takový druhým. Kolonialismus a náboženské války, stejně jako neočekávané negativní účinky různých dobře míněných aktivit, to vše vyplynulo z myšlení, které toto paradigma má tendenci plodit. Vzorovým příkladem jsou schémata zelené revoluce, která zvýšila zemědělskou produkci a zároveň zničila různé původní plodiny a ožebračila drobné farmáře. Tento druh problému se objevuje, protože hledisko dobra upřednostňuje abstraktní ideály, které jsou ze své podstaty méně složité a rozměrné než skutečná realita a mohou nebo nemusí být použitelné na konkrétní jednotlivce nebo okolnosti, na které jsou aplikovány.