2.2 Lekce 2: Vnořený systém

Výše uvedené grafy nám ukazují, jak se liší dva různé pohledy na systémy a vztahy se systémy. V prvním případě je podnik uprostřed „integrace“ různých systémových komponent jako částí, které je třeba vzít v úvahu při navrhování obchodního systému a jeho operací. The druhý zobrazuje žádné věci, které se neslučují; spíše ukazuje, jak je společnost součástí většího systému, ve kterém se odehrává živá dynamika. Poskytuje w-holistický pohled na život. Koncept vrstvených systémů je nezbytný pro lepší pochopení toho, co jsou ekosystémy a jak fungují. Na základě toho, co jsme nedávno objevili o systémových hlediscích a dopadech, nám mohou následující otázky pomoci zaměřit naši úvahu:

1. Co by se od nás očekávalo, abychom jako majitelé podniků, osoby s rozhodovací pravomocí a investoři prosazovali pracovní metody založené na přístupu vnořených systémů?
2. Jak by to mohlo zlepšit cirkulární přístupy na provozní úrovni společnosti? Jak by nám to umožnilo změnit místo, kde jako výrobci podnikáme?
3. Jak by to ovlivnilo systémy, na které se naše podniky spoléhají, pokud jde o zdraví a bohatství, a jaké výhody by to mělo?
4. Jakým novým způsobem by nám to umožnilo pochopit ekonomickou dynamiku?

I když je cirkulární ekonomika akceptována a využívána k přehodnocení zaměstnanosti v některých městech a průmyslových odvětvích, jejich pozornost je pravděpodobně tam, kde spočívá problém. Na jedné straně model oběhové ekonomiky omezuje naši schopnost ovlivňovat ekonomickou dynamiku a přispívat k živým systémům tím, že se soustředí především na řetězec výroby, distribuce a spotřeby komodit. Na druhé straně Raworthův přístup jde o něco dále a vede nás k přesvědčení, že se jedná spíše o vícerozměrný problém než o jednorozměrný nebo dvourozměrný. Přesto přístup zaměřený na člověka stále omezuje rozsah multidimenzionální perspektivy. Cílem je více než jen odstraňování odpadků a zachování nebo obnova přírodních systémů. Přesto, i když uvažujeme o regeneraci, dva specifické přístupy McArthura a Rawortha stále čerpají z předpokladů a představ, které jsou součástí paradigmatu poruchy zástavy. Co musíme udělat, abychom přešli na paradigma regenerace života?

Pouze rozpoznáním těchto dvou prvků můžeme začít navrhovat nový způsob myšlení, který nám umožní skutečně inovovat na základě samotné odlišnosti systému a v důsledku toho navrhnout naši práci tak, aby skutečně přispívala prostřednictvím regeneračních procesů. 1) Jdeme nad rámec zastavení ztráty, kterou nakonec způsobíme v rámci našich výrobních a spotřebních činností; a 2) potřeba přejít od roztříštěného přístupu k chápání systémů k w-holistickému způsobu.

Tyto poznatky měly hluboký dopad na to, jak jako společnost přistupujeme ke změnám. Pochopili jsme, že abychom dosáhli cílů vyšší úrovně, musíme změnit způsob, jakým přistupujeme k řešení problémů, a implementovat nové přístupy, které jdou nad rámec postupného zlepšování.

Jednoduše se snažíme zmírnit nebo neutralizovat škody, což znamená, že usilujeme o změnu na úrovni arestační poruchy tím, že předěláme způsob, jakým pracujeme v továrně, abychom stále poskytovali produkty nebo služby, které vytváříme, získáváním kvalitních materiálů, vývojem produktů. žít déle a tak dále. Pokud však zamíříme výše a radikálně změníme způsob, jakým vnímáme, jak je vše vnořeno do velkého přírodního systému, můžeme objevit nové ekonomické modely, které skutečně přispět k obnova života. To naznačuje změnu perspektivy: spíše než se soustředit na produkty, které chceme vyrábět, bychom se měli soustředit na proces zlepšování života samotného.