4.2 Lekce 2: Pochopení úrovní paradigmatu jako systému

Lepší je nepřítelem nejlepšího, tvrdí Voltaire, o kterém se zmínil nositel Nobelovy ceny za ekonomii Herbert Simon v The Sciences of the Artificial. Simon zdůrazňoval riziko spojené se snahou provést systémovou změnu pomocí malých úprav. Existuje vykonstruovaná tendence spokojit se se zlepšením a spojit se s ním pokaždé, když se něco zlepší. V tomto přístupu se pokroky mění v překážky pro dramatické, rušivé objevy.

Podobné riziko existuje u rámce Levels of Paradigm, pokud je mylně považován za seznam možností, které lze v závislosti na situaci použít. Rozsah a komplexnost vlastních aktivit v terénu se může výrazně zlepšit, když člověk posune myšlení například z úrovně návratnosti hodnoty na úroveň zástavy. Revoluční změna, ke které dochází z pohledu na svět prostřednictvím paradigmatu regenerace života, je však nepřístupná, pokud se tam člověk zastaví a spokojí se s lepšími výsledky, které jejich nové myšlení přineslo.

Tím, že opustíme terminologii, přístupy a způsoby myšlení, které štěpí živý svět, umožňuje paradigma regenerace života naplnit záměry, které byly základem předchozích paradigmat, koherentním a komplexním způsobem. Základním cílem paradigmatu návratnosti hodnoty je například umožnit každému přispět společnosti a pak spravedlivě sdílet odměny, které z těchto příspěvků vyplývají. Aby však bylo tohoto cíle dosaženo, musí být sociální struktura nastavena takovým způsobem. Systém nakonec zanikne, pokud je postaven tak, aby umožňoval extrakci hodnoty a koncentroval výhody do spárů několika vyvolených.

Člověk by měl mít pocit, jako by vstupoval na novou planetu, když mění paradigmata a podstatně upravuje své předpoklady a způsoby myšlení. Předchozí rámce pro pochopení reality již v tomto novém vesmíru neplatí. Stává se proveditelným urovnávat spory, které byly nepřekonatelné, a vidět možnost, která byla dříve neviditelná.

Bez dostatečného uvědomění by mohlo být až příliš jednoduché vrátit se k zastaralému paradigmatu, jako když člověk sleduje techniku zástavy místo snahy něco regenerovat. Několik našich vrstevníků, kteří opravdu chtějí pracovat na regeneraci ekonomických a sociálních systémů s cílem změnit způsob, jakým lidé žijí na Zemi, to podle našich zkušeností často cítí. Vždy zkoušejí tuto práci pomocí paradigmat, která jsou pro daný úkol nedostatečná, aniž by úplněji rozvinuli své mentální schopnosti a neúmyslně udržovali chování a myšlení, které nás přivedly do současného stavu krize.

Je zvykem nahrazovat terminologii a předpoklady nižšího paradigmatu těmi z vyššího paradigmatu. Mezi třemi nižšími paradigmaty je místo, kde má svůj původ mnoho současných výzkumů, spekulací a experimentů v oblasti budoucí ekonomiky. To drasticky omezuje dopad snah o rovnováhu lidského ekonomického růstu s planetární evolucí života. Například peer-to-peer, pomalé peníze a družstevní hnutí jsou v podstatě o zapojení a přístupu k ekonomice návratnosti hodnoty. Ekonomika koblih je vynikající ilustrací strategie zatčení, protože si klade za cíl vytvořit ideální rovnováhu mezi minimalizací sociální nespravedlnosti a minimalizací škod na životním prostředí. Uvedením příkladu Iniciativa pro dobré životní podmínky si klade za cíl vytvořit základ pro zdraví a docela dobře, že se komunity a země mohou snažit splnit.

Každá z těchto iniciativ je chvályhodná a významně přispěla k rostoucímu chápání nutnosti významné ekonomické transformace. Aniž by plně porozuměli základním konceptům, které regeneraci odlišují, většina z nich tuto terminologii rovněž přijala. Navrhujeme, aby mohli používat regenerační metody, pokud by ve své práci striktně aplikovali sedm výchozích principů. Když se tyto myšlenky uvedou do praxe, lze si představit a zavázat se k novým úrovním aspirace. Jazyk a metody lze také pečlivě zkoumat a zlepšovat a lze vytvářet kvalitativní měření účinků, které mají na živý svět.

Díky své silné oddanosti a pochopení místního prostředí má jako jeden příklad lokalizační revoluce velký potenciál ovlivnit lidský život. Transformační efekt těchto iniciativ by mohl být výrazně zvýšen změnou od obecného přesvědčení o významu malých ekonomik k pochopení a dokonce úctě k výrazné podstatě konkrétních lokalit. Umístění poskytují jako ilustrace kompletních živých bytostí, které jsme popsali jako zásadní pro paradigma regenerace života. Všechny mají jedinečné role, které mohou vykonávat, a jsou vnořeny do větších systémů. Když se toto použije jako základ pro představu o ekonomickém rozvoji, vynaloží lokality více úsilí na to, aby se odlišily od konkurence, než aby vzájemně napodobovaly osvědčené postupy. Lidé, organizace a instituce, které tvoří komunity, také přicházejí, aby vytvořily jedinečné výklenky ve svých ekonomických ekosystémech. Sdílený komunitní směr nabízí členům komunity jasný rámec pro identifikaci a koordinaci jejich vlastních hodnotových pracovních míst a kariérních cest.

Další ilustrací by byly sofistikované a místně založené metody a řešení, které přijalo hnutí blahobytových ekonomik. První z nich je potenciál pocházející z esence, ale postrádá dvě další dimenze, které jsou nezbytné pro postup do fáze regenerace.

Současnému nutkání označovat, kategorizovat, stereotypizovat a komoditizovat intelektuálně čelit esence. Je téměř nemožné přeceňovat míru, do jaké moderní kulturní systémy učí své přívržence kategorizovat lidi, svět a dokonce i vlastní zkušenosti. Například se předpokládá, že o nějakém známém bylo zmíněno něco významného pokaždé, když kategorizujeme jejich zvyky nebo obavy společnou psychologickou diagnózou. Přesto se v tomto procesu ztratila základní žitá zkušenost jediného člověka.

Když se člověk dívá na vesmír z perspektivy podstaty, stává se jedinečné a konkrétní výchozím bodem pro jeho myšlenky. Než se vůbec zamyslíme nad myšlenkou použití obecných zákonů na živou bytost, pokusíme se pochopit a ocenit vše, co ji činí zvláštní. Člověk může pracovat způsoby, které jsou v souladu s povahou a charakterem místa, například vytvořením kotvy k podstatě tohoto místa. Také to člověku umožňuje realizovat svůj vlastní přirozený potenciál založený na tom, kým jsou, spíše než na tom, čím si přejí být. Když je člověk citlivý k povaze a možnostem jednotlivců, jejich prostředí a životních prostor, ve kterých jsou zasazeni, jeho vztah ke světu se promění. Člověk zaujímá pozici intenzivní, duchovně založené společné zkoumání jejich možností spíše než vnucování vlastní vůle a představ o tom, jak je zlepšit.

Naučit se rozpoznat podstatu věci není jednoduchý úkol; vyžaduje jak disciplínu, tak připravenost k reflexi. Protože to není dovednost, která je v současné kultuře vysoce ceněna nebo chápána, většina lidí se neučí, jak ji provádět. Ekonomické struktury, které dnes fungují, však mají své kořeny v průmyslovém myšlení, které po generace přivedlo lidi do strašlivého stavu války s přírodou. Bude nutné vytvořit nové, estetičtější systémy ze zcela nových způsobů myšlení a my si myslíme, že jejich základem je podstata.

Pokud jde o ekonomiky blahobytu, naším argumentem je, že lidé (jednotlivci, komunity, organizace, celé lokality a živé systémy) musí být vzdělaní a musí jim být poskytnuty nástroje nezbytné k jeho realizaci. Úkolem kolektivu je zvýšit schopnost a kapacitu každého člena participovat a přispívat k blahobytu a esenci získávané kapacity celku. Dosahují toho neustálým rozvíjením vlastního potenciálu, který je odvozen z jejich podstaty.

Tím se dostáváme k druhé životně důležité chybějící složce – vývojovému imperativu – který podle našeho názoru silně omezuje schopnost regenerace well-being hnutí. Dá hodně práce nahradit sklon ke zobecňování přístupem, který se soustředí na osobitý charakter konkrétního fenoménu, který vidíme, vzhledem k tomu, jak hluboce je zakořeněn v každé oblasti současné kultury. K překonání podmíněnosti se člověk musí naučit, jak efektivně ovládat své vlastní emoce a mentální vzorce. Podle našich pozorování takový pokus vyžaduje jak vytrvalou vůli, tak odhodlání udržovat vědomí. Ačkoli se jen málo uznává význam tohoto vnitřního vývoje v měnících se ekonomických systémech a téměř neexistuje žádný institucionální rámec, který by mu pomohl, je obtížné a vyžaduje podporu.

Budování dovedností potřebných pro regenerativní ekonomiku nelze dosáhnout prostřednictvím konvenčních vzdělávacích programů. Místo toho, aby podporovaly sebereflektivní zkoumání struktury a zdroje vlastního myšlení, kladou takové programy důraz na výuku znalostí. Protože je k tomu zamýšleno, důraz na předávání znalostí posiluje již existující kulturní tendence.

K zavedení nového, transformujícího se vzoru je třeba vytvořit zcela novou, progresivní vzdělávací strategii, takovou, která podporuje rozvoj regenerativní gramotnosti ve všech sociálních kontextech. Aby byla tato vývojová metoda mocnou silou změny, musí být široce přijata a musí se objevit ve všem, od péče o děti přes školy až po zaměstnání až po politické organizace. Proto to voláme jako vývojovou nutnost. Pro lidi, jejichž práce zahrnuje vytváření nových ekonomických systémů a nástrojů, je zásadní začlenit růst myšlení a sebeřízení do každého kroku procesu.

Tato poslední myšlenka odráží základní princip změny: nejlepším přístupem k ovlivnění změny není podporovat stále se zvyšující akce, ale spíše rozvíjet schopnosti myšlení nezbytné k přijímání informovaných rozhodnutí ohledně nejlepšího postupu. Bez těchto nástrojů lidé automaticky začleňují zastaralé předpoklady prakticky do všeho, co dělají, čímž drasticky omezují co

Tato poslední myšlenka odráží základní princip změny: nejlepším přístupem k ovlivnění změny není podporovat stále se zvyšující akce, ale spíše rozvíjet schopnosti myšlení nezbytné k přijímání informovaných rozhodnutí ohledně nejlepšího postupu. Bez těchto nástrojů lidé automaticky začleňují zastaralé předpoklady prakticky do všeho, co dělají, čímž drasticky omezují to, co považují za žádoucí a dosažitelné. Přerušení tohoto sklonu myslet známými a pohodlnými způsoby je nejrychlejším způsobem, jak přinést významnou změnu do našich ekonomik. Lidé a organizace musí být povoláni k regenerativnímu způsobu, jak se na věci dívat opakovaně. Častým přerušováním svých návyků začnou měnit své myšlenkové pochody a nakonec i svět, který si dokážou představit, po kterém touží a budují.